Kluci bojovali jako lvi v krásné Budapešti

Minule jsem vám popsal, jaké to bylo v loňském roce na Fed Cup, teď se společně ohlídneme za Davis Cupem v Budapešti. Byla to baráž, byla bez dvou hvězd Tomáše Berdycha a Radka Štěpánka, přesto to naši kluci zvládli. A my si i užili prodloužený víkend v krásném maďarském městě.

Do Budapešti jsem se velmi těšil. Přestože jsem o městě slyšel mnoho pozitivního, tak mé kroky tam doposud nemířili. Na prodloužené víkendy jsem spíše směřoval na západ od našich hranic. Takže když jsem se dozvěděl, že o návrat mezi elitu budou naši tenisté bojovat v Maďarsku, měl jsem celkem radost. Aspoň mě to donutí poznat téměř našeho souseda.

Smontovaný stadion

S výběrem hotelu mi poradili v cestovní kanceláři Čezproka, přes které jsem měl zajištěné i vstupenky na všechny tři dny. Jelikož jsem už na několika Davis Cupech či Fed Cupech byl, tak mě v Maďarsku překvapilo to až neprofesionální zázemí. Tenis na nejvyšší úrovni by se nejen podle mě neměl hrát na improvizovaném stadionu či spíše narychlo smontovaném hřišti s mobilními tribunami u nákupního centra.

První hrací den ukázal, že Maďaři o tenis moc zájem nemají. Přitom jsme hráli nerozhodně. A po sobotě bylo ještě hůře, čtyřhru jsme totiž prohráli. Krach, blamáž, nebezpečné nakročení nad propastí, takhle psali novináři o Češích. Já jim ale dále věřil. V neděli jsme prohru nedopustili a Maďarsko porazili. Z tenisu jsem měl smíšené pocity, protože jsem si myslel, že Česko bude jasně dominovat, protože jsme byli jednoznační favorité. Ale vlastně v tom je sport krásný, že i outsider vás dokáže potrápit.

Krásná Budapešť

Na maďarské hlavní město jsme měli docela málo času, takže jsme se rozhodli, že si zaplatíme prohlídku či chcete-li procházku Budapeští s průvodcem. Už z Česka jsme měli vše dohodnuté a den před zahájením tenisových matchů se potkali s moc příjemným mladíkem, který ve městě studuje a provázením turistů si přivydělává.

Nejprve nás vzal na parádní vyhlídku, odkud jsme měli Dunaj a nádherný parlament doslova jak z ptačí perspektivy. Napadlo by vás, že v Maďarsku mají třetí největší svatostánek demokracie na světě? Dovnitř se lze podívat, což jsme bohužel nestíhali, snad příště.

Přestože zde mají přehlednou městskou hromadnou dopravu, my jsme využili na pár přejezdů i taxíky. A musím je pochválit, žádné levárny jsem nezaznamenal. Ale co by to bylo za návštěvu Budapeště, kdybychom se neprojeli nejstarším metrem na kontinentu? Byl to docela zážitek. Vagóny mi připadali takové retro a stísněné, ale vlastně hrozně moc milé.

A podobné „must see“ je i velká tržnice, kde seženete sice skoro všechno, přesto to na vás působí příjemně a ne jak u nějakých levných stánkařů na okraji města. A ty chutě. Místní vám rádi dají ochutnat, takže za chvíli si připadáte docela plni, aniž byste si cokoliv zakoupili.

Poslední večer jsme strávili na plavbě po Dunaji, kdy jsme ochutnávali místní vína a obdivovali nádherně osvětlené panoramata hlavního maďarského města- citadelu na vrchu Gellért, parlament, či Řetězový most.

A víte, že maďarské velkoměsto je snad jediným hlavním městem na světě, které je protkané termálními prameny? Takže příště sem pojedeme jen za relaxem.