Kartágo

Kartágo (Karthágo) bylo starověké město v Severní Africe u pobřeží Středozemního moře. Město leželo na východ od Tuniského jezera, na druhé straně než leží centrum moderního Tunisu v Tunisku. Bylo založeno přibližně v roce 814 př. n. l. Féničany jako kolonie. Postupem času Kartágo vyrostlo v obrovskou ekonomickou mocnost ve Středomoří, shromažďující bohatství.

Výroba vzácného zboží

Kartáginská ekonomika vznikla jako rozšíření hospodářského vlivu svého mateřského města Tyru. Kartágo po Tyru zdědilo i umění vyrábět velmi hodnotné barvivo – tyrský purpur. Ve starověkém Středomoří to bylo jedno z nejcennějších zboží, mající cenu 15-20násobku jeho váhy ve zlatě. Vysocí římští úředníci si mohli dovolit tógy jen s úzkým proužkem v této barvě. Kartágo také vyrábělo méně hodnotné karmínové pigmenty z šarlatu. Kartágo vyrábělo jemně vyšívané a barvené textilie, uměleckou i užitnou keramiku, fajáns, kadidla a parfémy. Kartágo dále vyváželo hroznové víno, rozinky, datle, obilí, ořechy, olivy, olivový olej, také chovalo a exportovalo skvělé koně (podobné dnešním arabským koním).

Tehdejší supervelmoc

Ve 2. a 3. století př. n. l. bylo supervelmocí, současně s Římskou republikou, a bylo jejím velkým rivalem v nadvládě nad západním Středomořím. Tato rivalita vyústila k sérii válek, známých jako punské války, v nichž Kartágo vždy utrpělo porážku. Tyto prohry vedly k úpadku politické a ekonomické síly Kartága, zejména kvůli krutým sankcím uvaleným Římem. Třetí a poslední z punských válek skončila úplným zničením města Kartágo a byla násilně připojena k Římské republice. Kartáginská civilizace sice zanikla, její pozůstatky však ovlivnily pozdější středomořské kultury. Jméno Kartágo je odvozeno z fénického Oart Hadašt, což znamená „Nové město“.

Přístavní město a záliv

Známky někdejší námořní velmoci lze pozorovat v uměle založených přístavech v blízkosti Tophetu. Zajímavou pozoruhodností je přístav válečného loďstva. Uprostřed okrouhlého přístavního zálivu je umělý ostrov, kde byly budovy admirality. Řecký historik Appianus zde napočítal na 220 galér. Válečný přístav byl spojen s velkým obchodním přístavem, jehož vjezd, zanesený pískem, byl objeven. Centrum města bylo na městském kopci jménem Byrsa. Tento název znamená „oslí kůže“ a souvisí s legendou o založení. Podle zákona bylo cizinci dovoleno získat půdu o velikosti oslí kůže. Dídó jej obelstila tím, že kůži nařezala na úzké pruhy a těmi ohraničila území. Dnes je tu archeologické muzeum. Vykopávky odhalily domy a obchody pocházející z 2. – 3. století př. n. l. Většina budov, které si lze dnes prohlédnout například amfiteátr, základy zdí lázní Antonia Pia a řada vil – nese však pečeť triumfujícího rivala, Říma. V roce 1979 bylo zařazeno na seznam světového dědictví UNESCO.

Hannibal a punské války

Mezi lety 264 a 241 př. n. l. vedli Římané a Kartaginci první punskou válku. Byla nevyhnutelným důsledkem rivality obou velmocí. Nakonec bylo Kartágo nuceno vzdát se Sicílie a muselo platit vysoké válečné odškodné. V roce 218 př. n. l. se pak iniciativy chopil Hannibal. Mladý kartaginský vojevůdce Hannibal vedl přes Alpy armádu o síle 26 000 vojáků, 8000 jezdců a 37 slonů, aby překvapivě udeřil proti Římu. Jeho známé polní tažení se konalo v roce 218 př. n. l. Pronikl do staroitalské Etrurie a v roce 216 porazil Římany v bitvě u Cannae. Hannibal zůstal v Itálii a řadu let odolával všem útokům. Když se Scipio starší se svými oddíly vylodil v Africe, musel se Hannibal vrátit do vlasti. Utrpěl od Scipia rozhodující porážku v bitvě u Zamy v roce 202 př. n. l. To znamenalo konec druhé punské války. V roce 149 př. n. l. vyhlásil Řím Kartágu válku znovu. Kartágo bylo obleženo a v roce 146 z něho zbyly po požáru jen rozvaliny.