Thajsko cestopis: Nang Yuan Island, ostrůvek v blízkosti Koh Tao

Vstáváme v naši obvyklou dobu, okolo 8 hodiny. Ani dnes se nevyhneme tahání Matěje z postele. Během snídaně si upravujeme naše dnešní plány. Rozhodneme se po snídani vyrazit na ostrov Nang Yuan. Všichni tri sedáme na naši půjčenou motorku a už vyrážíme směrem na sever Koh Tao, kde podle dohody necháme skútr a přejedeme lodí na Nang Yuan.  Po 5 minutách jízdy ale dorážíme na konec cesty a nevíme kudy kam. Nedaleko najdu resort, kde se začnu vyptávat, jak se dostaneme na Nang Yuan. Mladá thajská slečna nám dává rady a hned nám nabízí lístek na loď za 350 THB na osobu tam a zpět. Jelikož už ale trochu máme představuj o tom, jak to tady funguje, s úsměvem poděkuju, odmítneme a jedeme dál. Vrátíme se o pár metrů zpět na cestu a vydáme se odbočkou na Sairee beach, konkrétně na její nejsevernější cíp. Tam zaparkujeme skútr. Výhodou nás bělochů je, že můžeme dle libosti chodit do areálu a využívat zdejší bazény či sprchy a nikdo z personálu si nás ani nevšimne. Dojdeme na pláž a hned u prvního stánku nabízí výlety na ostrov. Za všechny 3 nakonec platíme 800THB tam i nazpět. Určitě se dá ale usmlouvat i lepší cena, já ale nejsem úplně fanouškem běháním od člověka ke člověku kvůli smlouvání. Dostaneme lístky a už se naloďujeme do úzké, dlouhé lodi, která je tak pro 10 lidí. Loďka má na zádi poměrně velký motor, který thajský kluk za velkého rachotu nastartuje a už si to razí cestu vyznačenou trasou mezi korály směrem na širé moře.

Cesta na Nang Yuan když je klidné moře trvá okolo 20 minut. My jsme ale takové štěstí neměli a chytáme trochu větší vlny, lítáme ze strany na stranu. Za chvíli jsme mokrý od hlavy až k patě. Pokud se někdy vydáte na Koh Tao a nepojedete na Nang Yuan, přijdete o velkou spoustu zážitků. Ostrov je tak krásný, že nám vyrazil dech. Popisovat zdejší krásu bude asi zbytečné. Vstup na ostrov je zpoplatněný, a tak platíme 100THB za osobu na den. Můžete tady celý den relaxovat, koupat se a užívat si krásu. Jen nesmíte zapomínat, že je zde klasický odliv. Ten ale vůbec nevadí zdejšímu koupání. Modrobílé moře je plné barevných rybiček, dokonce jsme viděli i rejnoka a holky ze Vsetína tu viděli i black-tip žraloka. To Matějovi ale vůbec neříkáme, jinak bychom ho vůbec nedostali do vody.

Martina mě vytáhne, ať se s ní jdu projít na vrcholek ostrova, kam vedou dřevěná mola a schody až do nebe. Z druhé strany pak vedou úzké betonové schůdky až na samotný vrchol. Na cestu se tedy vydáme lehce po poledni, kdy okolní teplota je hodně přes 40 stupňů a 100 % vlhkost. Pár metrů před koncem máme s Martinou stejný pocit. Zdá se mi, že se prodírám jemnou a vařící vatou a dívá se na sebe z výšky a nemůžu pochopit, proč tam nahoru lezu. Nakonec těsně před skonáním dorážíme do cíle a já mám pocit, že na mě někdo leje vařící vody, uši mi slouží jako okapy a odvádí vodu o teplotě kafe na záda, ramena a břicho. Upřímně ale ten vrcholek stojí za to, je to nádhera. Dolů jdeme co nejrychleji a hned honem do baru na shaky. Na Koh Tao koupíte shake z pravého ovoce a buď jen s ledem, nebo s ledem a mlékem či jogurtem od 30THB za velikou sklenici. Tady seženete shake za 120 THB, což je na Thajsko opravdu palba, ale zmožená těla si žádají své. Už objednáváme dva jahodové a jeden borůvkový. V takovém počasí je shake jediná záchrana od smrti. Pivo by mě v takovém vedru asi úplně uzemnilo, navíc jejich Chang nebo Singha mi ani moc nechutná.

Naposledy se jdeme ještě svlažit a udělat si pár fotek, na konci pláže narazíme na naše nové kamarádky ze Vsetína. Chvíli si pokecáme a domlouváme se, že se večer sejdeme v reggee baru poblíž Chalong beach, tj. na JZ cípu ostrova. Sbalíme si věci a už jdeme nazpátek na molo. V tu chvíli začíná trochu zmatek, kotví tu několik loděk, ale z každé nás vyhodí, že prý nejsme od nich a že si máme ještě počkat. Jsme trochu nervózní, ale v Thajsku se někdy musíte obrnit trpělivostí a nic neřešit. Kupodivu za 20 minut přijíždí naše loďka s číslem 5. Nasedáme a vyrážíme na cestu. Obloha se zatahuje. Lehounce sprchne a malé vlnky se zvednou na pořádné 3metrové vlny. Matějovi radši dáváme záchranou vestu a zavíráme oči. Za půl hodiny dorazíme opět úplně promočení na břeh. Mezitím se obloha opět projasnila.

Sairee Beach

Omrkneme Sairee beach, ta nás ale moc nenadchla. Na nás je až příliš dlouhá. Takové pláže nemáme moc rádi, protože jsou tam obvykle rozplácnutí všichni z resortů umístěných kolem. Navíc takové dlouhé pláže jsou vždy v bedekrech označovány, jako něco hogofogo, ale vězte, nejhezčí pláže jsou vždy ty, kam vede složitá a komplikovaná cesta. S Máťou lezeme do prvního bazénu, kde chvíli relaxujeme. 14-týho přejíždíme na Koh Phangan, tak jsme den dopředu v centru u přístavu sondovali ceny za trajekt/loď na Koh Phangan. To byla taky sranda, vězte je-li některý office zavřený s tím, že majitel přijde za minutu, vůbec tam nečekejte. Na každým metru je spousta dalších officů, kde vám lístky vrazí do ruky bez čekání. Nakonec, a to jsem se ani nezeptal na lepší cenu, nám milá thajka nabídla sama od sebe lístky levněji o pár bathu. Ze všech společností jsme nakonec vybrali Seatran, protože nám vyhovoval časově. Cena je 400THB za osobu. Jinak mám opět další zjištění, stejně jako letadlem se i lodí dostanete odkudkoliv kamkoliv. Lodě jezdí mezi ostrovy a dále pak i do Bangkoku, Chumponu, Koh Lipe, Krabi, Phuketu, Phi Phi, Koh Lantu a další za pár bathu. Konkurence je holt konkurence.

Yang Restaurant

Jakmile jsme měli naše lístky, přesunuli jsme se do našeho oblíbeného Yang Restaurantu. Ačkoliv jsme jen 3, objednáváme si 4 jídla a 4 pití a vše necháváme kolovat, kromě jídel Martiny. Ta si vybírá všechno, kde je seafood – krevety, kalamáry, sépie a další mořský potvůrky. Doufám, že jí za pár dní tenhle zlozvyk odnaučíme a pojede s námi hezky vepřový, kuřecí a hovězí. V Yangu mají neskutečně dobrý padthai, už jsem ho tady snědl asi 5 kilo a pořád se ho nemůžu nabažit.

Haadtien záliv – Bubble bar

Po jídle sedáme na motorku a jedeme na smluvené místo k Bubble baru, kde skutečně najdeme Markétu s Pavlínu a společně přejdeme naproti do zálivu Haatien, kde zalehneme na pláži na lehátka se stolky a objednáváme si z happy hour nabídky drinky. Já s Martinou Mojito a Máťa Ice Coffee shake.

Občas vlezeme ještě do moře, které je pořád teplé jako voda ve vaně. Pak zase jen ležíme, relaxujeme, popíjíme a kecáme. Holky pak odjedou na nějakou party. Matěj už zívá, tak se pomalu balíme a vyrážíme zpátky do Sea View Resort. Matěje vyložíme u bungalovu, a protože ještě nejsme unavený, vracíme se na chvilku ještě do města. Martina šmejdí po krámcích a já vysedávám na ulici a pozoruju místní ruch a noční život. V krámcích s oblečením najdete veškeré značky, o kterých v Čechách sní každý teenager a nejen on, jenže s tím rozdílem, že tady za značkové oblečení (holister, quicksilver,…) dáte pár bathu. Jelikož už nás začínají bolet trochu nohy, ale pořád si chceme všechno prohlídnout, sedáme na motorku a jako největší burani jezdíme na motorce uličkami až do úplného omrzení. Chvilku před půlnocí se vracíme do Sea View Resortu. Na zítra máme naplánovaný roadtrip po plážích, abychom stihli projezdit alespoň nějaký benzín. Tak dobrou zítra.