Thajsko cestopis: Koh Phangan – Thongsala, celodenní food market
Nakonec jsme trochu pozměnili naše plány. Po večeři jsme vyrazili na motorce do Thongsaly, což je hlavní správní město Koh Phanganu. Pokaždé, když tudy jedeme, vyhýbáme se cestě kolem naší půjčovny, aby neviděli, že na motorce jezdíme ve 3. Asi by se jim to moc nelíbilo, i přestože je to tady v Thajsku zcela běžné.
Tongsala je rozlehlá vesnice, kde maximální výška budovy je jedno patro. Najdete tu desítky supermarketů, tisíce obchůdků, hospůdek, foodmarketu a stánků s jídlem. Kdybyste se všude chtěli zdržet pár minut, zestárnete o desítky let, asi taková je tady koncentrace. Kousek od přístavu na jejich hlavní ulici hned vedle 7/11 se koná každý den, za jakéhokoliv počasí, otevřený food market, kam se sjedou desítky stánkařů, kteří od rána vyvařovali své pochutiny, které se tady snaží prodat. Jí zde skoro každý, tak proč bychom to neměli zkusit i my? Ačkoliv jsme po večeři, osobně kupuji jeden masový špíz za druhým. Mořským potvorám se vyhýbám, jinak je tomu u Martiny, ta zase obchází stánky se seafood nabídkou, dá se tu sehnat opravdu vše. Nestačíme se divit. Před vašima očima vám tu vystřihnou od padthai až po hamburger a vše samozřejmě ze zaručeně čerstvých surovin výborné kvality. Matěj je také překvapen, především ale z ruchu, který tu panuje. Ceny jídla začínají na 5THB, každý si dáváme něco jiného. Matěj volí sushi, doteď nechápu, proč si u nás za sushi žádají takové velké částky. Na tácek si vybírá 5 různých kusů, jen tak na chuť – s lososem, krabem, zeleninový apod. K tomu dostává hůlky, kelímek se sójovkou a wasabi. Za takové sushi jsme dali 30THB. Masové špízy začínají na deseti, nudle a palačinky na dvaceti, ryby a shaky od třiceti, polévky do pytlíku a sladkosti jsou pak za pár šupů.
Snídaně a naše cesta na severovýchod Koh Phanganu
Je hodně brzo ráno a my už snídáme. Ještě dolaďujeme detaily našeho dnešního plánu. Martinu ujišťuji, že pojedu opravdu opatrně a že to s nimi nikde po cestě nepoložím, kdyby se mi prý náhodou chtělo spát, ať si dám oraz někde pod palmou než riskovat. Rovinky dávám motorka víc než v pohodě. Cestou do Tongsaly, přes kterou se dá dostat na severovýchodní část ostrova to trvá pár minut, zde rozehřívám své jezdecké umění. V 7/11 nakoupíme tašku sendvičů a vodu na pláž. Do obchodu já ale nejdu, tvrdím rodině, že se musím koncentrovat na cestu. Místo toho si ale v klidu zapálím a sleduju místní ruch. I takhle po ránu to tady pěkně žije. Nejdříve se vydáváme do jižního cípu ostrova. Celý jih a jihozápad je lemován dlouhými plážemi, které nás vůbec, ale vůbec neberou. Je to něco jako Bulharsko, Bibione, Malgrat del Mar akorát tady je to lemováno háji s kokosovými palmami. Pro nás to není dostatečná romantika. Teď mluvím o plážích Ao Baan Kai, Had Rin. Had Rin beach je proslulá tím, že se zde koná pravidelně každý měsíc za úplňku největší plážová party (tuším na světě) tzv. Full moon party. Na tuto party se pravidelně sjíždí tisíce party nadšenců. V tuto dobu se automaticky zvedají ceny všeho, na co se jen podíváte. Zmizí z obchodu všechny prezervativy a celý den či dva duní celým jihem reprosoustavy. V tomto duchu tisíce opilých lidí střídavě tančí a baví se. Pak sednou do letadla a celý zelenobílý pozvrací letadlo Emirates. Doma pak tvrdí, jak to bylo fajn. No není to romantika?
Ale zpět k nám. V půli cesty jihem kousek před Had Rin ostře odbočíme dolu na Ao Thong Nai Pan, což jsou dvě úžasné pláže dle Ona, které nám doporučil jako best of the best. Napoprvé špatně chytíme odbočku, respektive se nám nezdála obrovská cedule „Not yet public – under construction – at own risk – very dangerous“. Co víc by vám mělo říct, že toto asi není správná cesta. Navíc tudy byla absolutní absence betonu nebo asfaltu. Koukáme do mapy a po konzultaci s rodinou volíme cestu, která vypadala na první pohled fajn. Cesta na první pohled byla poměrně fajnová, až do té doby, než jsme zjistili že cesta, kterou jsme si vybrali je nepoužívaná a celá rozkopaná. Nerad se ale vracím zpět a poroto pokračujeme i přes překážky touto cestou. Po chvíli naši cestu pohlcuje džungle. Ještěže máme na hlavách helmy. V jednom místě totiž trefím hlavou trs banánů. Rovinky a lehké stoupání zvládáme skvěle. Stoupání nad 15 % je ale peklo.
Mám za to, že majitelé půjčoven nějak obráceně tuní a devalvují výkon motorky, tj. motoru. Ale možná, že jim jen křivdím, protože naše osádka váží +- 200 kilo, a to ještě nepočítám naši plážovou výbavu. Do tašky nám Martina jako obvykle zabalila i takový blbosti jako je míč, nafukovací polštář, frisbee a samozřejmě i ručníky, sedmero plavek a triček, navíc i 10 kilo časopisu reflex, který máme moc rádi. A tak po cestě musí nejdříve vyskočit Martina. Nemůžu ale zastavit, protože dost možná už bych to nerozjel znovu a spadnul s motorkou do údolí. Ještě na Martinu s Matějem voláme, že až najdeme vhodné místo pro nástup, tak se pro ni vrátíme. Těsně pod výjezdem na Nanga Parbat odhazuji i Matěje, ten je ale duchem přítomný, a tak za mnou ještě běží a motorku tlačí před sebou.
Na nejbližší rovince naberu Matěje a popojedu na první křižovatku, tam ho vysadím i s naší plážovou výbavou a vracím se pro Martinu. Jelikož se mi povedl tak brilantní rozjezd s Martinou na zádech donutíme skútr, ať to vyjede. Pod vrcholem jedeme tak rychle, že se celý skútr klepe, cvrká, funí a sténá. Přes přední kolo sleduji, jak před námi zdrhá malý gekon, který je rychlejší ne my. Jeho papírová rychlost je něco mezi 3-7 kilometrů za hodinu. Nakonec se stejně objevíme na opravované silnici, takže nazpátek už to dáme po ní dolů.
Pokračujeme sále na severovýchod, krajina je úžasná, hornatá, celá porostlá bujnou vegetací. Tady nahoře, ve 400 metrech nad mořem je trochu příjemněji než dole u moře, pofukuje tu příjemný větřík. Po chvíli je silnice široká, krásná a hladká. Kolem míjíme jen a jen džungli, provoz je mírný, téměř vůbec žádný. Krajina okolo se nádherně mění. Mineme kruhový objezd, ze kterého je sjezd na king watterfalls, my ale pokračujeme dále, kde se silnice začíná svažovat dolů k moři. Už mě docela začínají bolet prsty od neustálého brždění.
Ao Thong Nai Pan pláže, jsou dvě a to Yai a Noi, pár minut od sebe
Na návštěvu obou pláží jsme si rezervovali celý den. Nacházejí se se na druhé části ostrova, cesta tam nám trvala něco málo okolo hodinky, jak jsem získal cit pro motorku, stačila nám nazpět už jen půlhodinka.
Při sjezdu k plážím Ao Thong Nai Pan si užíváme úchvatné scenérie. Nejprve se před námi otevřelo široké údolí porostlé lány kokosových palem. A poté dole vidíme bílé pruhy pláží, které přechází do bílo modro tyrkysově zbarveného moře. Pláže se tu nachází dvě, které dělí pouze pár metrů. My nejdříve míříme na pláž Yai. Zaparkujeme u nějakého resortu, projdeme na pláž a hned se tu uvelebujeme. Vybalujeme si a celý den střídáme perfektní koupačku v moři, bazén v resortu, který je za námi, lítáme po pláži s frisbee, prostě si užíváme dne. Během odpoledne mizí i naše zásoby jídla a pití z 7/11. Okolo 4 hodiny se zvedáme a přejíždíme pár metrů na druhou pláž Noi. I tato pláž je stejně krásná jako její bratříček či sestřička. Možná je dokonce více nóbl, protože podél pobřeží se táhne resort s thajskými vilkami, které jsou od pláže oddělené pruhem bujné vegetace a pásem kokosových palem. Pláž je jak jinak než bílá s jemným pískem. Koupání je prima a odliv je zde neznatelný. Počítejte s tím že v době, kdy je odliv, není na všech místech ostrova stejně znatelný. Je dobré z místních vytáhnout, kam je ten den vhodné vyrazit nebo se řídit podle tzv. tide tables. Tide tables není nic jiného než grafické vyjádření průběhu přílivu a odlivu v průběhu času. Většinou je během dne jednou odliv a jednou příliv. Někdy jsou dva přílivy i dva odlivy.
Úžasné na Thajsku je především to, že můžete vyrazit kamkoliv bez sebemenších obav. Kriminalita a zločinnost je zde mnohem nižší ne v Evropě. Je to dáno i tím, že vězení v Evropě je příliš mírné. Vězni zde jsou v lidských podmínkách. Tady v Thajsku je vězení na úplně jiné úrovni, vězni často bojují o holý život.
Na pláži Noi už jsme se zdrželi pouze krátce, před šestou hodinou se zvedáme, balíme věci na skútr, čeká nás ještě poměrně dlouhá cesta zpět. Cesta probíhá v pohodě do doby, než vjedu na nějakou nerovnost na silnici. Ozvala se rána a motorka v tu ránu přestala brzdit, zrovna v takovém kopci. Nějak se nám podaří s motorkou doklouzat asi metr od Thajců, kteří řídí provoz na opravovaném úseku. Ukážu jim na brzdy, oba okamžitě přiskočí a něco na brzdách mačkají. Zadní začne fungovat, přední ale stále ne. Obávám se, že bez obou funkčních brzd to ve třech z kopce nezvládneme. Martina s Matějem se proto vydávají pěšky z kopce dolů. Podle Thajců je to pouze 2 kilometry. Já musím počkat, než se v tom jednom pruhu nahoru vyhrabe míchačka s betonem. Po pár minutách čekání jsem si tedy zapálil. Ještě pár minut čekám, než projede míchačka. Kupodivu najednou brzdy začaly fungovat. Dohnal jsem Martinu s Matějem a podél jižní pláže jsme se vrátili do klidu a pohody Sea Scene resortu.
Pláž Ao Thong Nai Pan Yai
Krásná dlouhá pláž s bělostným pískem, skvělý přístup do vody, palmy a stromy, které lemují celou pláž vám na spoustě míst vytvoří stinná místa na celý den. Přístup do vody je perfektní, a i za odlivu se dá době koupat, tak po 100 od břehu. Na pláži je klid, ač za palmovým porostem jsou resorty. S Matějem jsme si tu užili hodně srandy. Martina je spíše plavec, takže jí naše blbnutí, topení se, praní a podobně moc nebere. Ideální pláž je to také na hraní s frisbee.
Pláž Ao Thong Nai Pan Noi
Tato pláž je kousíček od Yai, příjezdová cesta končí před nějakým luxusním resortem, na pláž tedy musíte projít přímo přes resort. Konkrétně přes thajsko-westernovou nákupní uličku. Pláž je krásná, hezky udržovaná, o něco menší než Yai. Myslím si také, že je o něco hlubší než Yai. Pláž je jako obvykle lemovaná hustými košatými palmami a na krajích se tyčí vysoké útesy pokryté balvany. Je vidět, že díky přítomnosti luxusního resortu je pláž skutečně skvěle čistá.
