Okouzleni v Rusku: Naše návštěva Petrohradu
Naši rodiče k Rusku měli odpor, respektive všechno ruské pro ně symbolizovalo komunismus a okupanty. Jezdit tam sice nebyl takový problém, ale peněz nebylo mnoho a zkrátka se jim ani do Sovětského svazu nechtělo. O to větší překvapení jsme zažili na oslavě výročí svatby našich rodičů, táta daroval mamce zájezd do Petrohradu. Nakonec jsme s nimi vyrazili i my„mlaďoši“.
Vízová povinnost a cesta z letiště
Do Ruska platí vízová povinnost, sice to cestu o něco prodraží, ale není to žádný problém. Na ruskou ambasádu jsme donesli naše pasy, jejich kopie, vyplněné formuláře, pasové fotografie, cestovní pojištění a hlavně turistické vouchery, které jsme získali od cestovní kanceláře.
Po příletu na letiště Pulkovo nás ohromila jeho velikost, řadí se k největším, na jakém jsme byli. Pasová kontrola proběhla rychle, dostali jsme razítko s datem (naše vízum platilo na maximálně 30 dní). Z letiště jsme jeli autobusem, který nás dovezl do stanice metra Moskovskay, tím jsme se přesunuli až k hotelu, který jsme měli v centru města. Celkově nám cesta zabrala něco málo pod hodinu času. Po ubytování jsme se vydali na největší bulvár ve městě Něvský prospekt.
První procházka
Celá třída měří přes čtyři kilometry, my zvládli přibližně její polovičku. Překvapila nás svojí šířkou a krásnými budovy, které se na ní nacházejí, například osvětlený Dům knihy vypadá jak z pohádky. Během prvního toulání po Petrohradu jsme ještě stihli navštívit Kazaňskou katedrálu, tržnici Gostinyj dvor a chrám Vzkříšení Krista na Krvi. Na Něvském prospektu je také řada vyhlášených restaurací, které jsou dražší, ale najdete zde i levnější varianty občerstvení.
Jedna z nejslavnějších galerií světa
Na druhý den jsme měli plán jasně daný, hned ráno jsme se přesunuli do muzea Ermitáž. To se chlubí, že vlastní tři miliony uměleckých předmětů. Samozřejmě ne všechny jsou vystaveny, přesto na desítky sálů si nechte dostatek času. Ermitáž není jen Zimní palác, dřívější sídlo caru a cíl prvního útoku bolševické revoluce v roce 1917, ale dalších pět historických budov na břehu Něvy.
Odpoledne jsme navštívili slavný křižník Aurora, který stále stojí na svém místě. Loď prošla nákladnou renovací, což nás mile překvapilo. Trochu nemile nás ale překvapilo vstupné, které je jiné pro Rusy a pro cizince. Přesto musíme podotknout, že jsme nelitovali. Aurora je zážitek, protože neukazuje jen revoluci, ale celé dějiny námořnictva. Výstavní prostory jsou moderně udělány, takže zabaví i člověka, který vojenství nemusí.
Nejvyšší věž kostela a projížďka po kanálech
Na třetí den v Petrohradě jsme si nechali Petropavlovskou pevnost a chrám svatého Petra a Pavla, která má nejvyšší věž pravoslavného kostela na světě. Myslím, že ve městě jsou hezčí budovy, ale na druhou stranu je to místo, kde odpočívají všichni carové od Petra Velikého po Mikuláše II. Odpoledne jsme se projeli na loďce po kanálech, věděli jste, že Petrohrad je takto moc protkán vodou?
Krásné město
Před cestou do Ruska jsme měli trošku obavy ze špíny a cen, nic z toho se nepotvrdilo. Petrohrad je krásné město, které není špinavé. Luxusní jsou maximálně butiky světových značek, podobně jako v Praze v Pařížské. Celkově jsme byli v různých typech restaurací, až na jednu výjimku jsme se vždy dobře najedli. Trochu horší je to s jazykovou vybaveností místních, i na Něvském prospektu jsme s angličtinou moc nepochodili, ještě že jsme s sebou měli rodiče, kteří vzpomínali na ruská slovíčka ze školy. Nakonec bychom rádi uvedli, že prodloužený víkend na Petrohrad je málo, příště sem chceme aspoň na týden, vždyť jsme nestihli Petrodvorce, o kterých se říká, že je to Versailles Ruska.