Moderní hlavní město Španělska
Věční a nesmiřitelní soupeři nejsou jen FC Barcelona a Real Madrid, ale také města samotná a jejich obyvatelé. Barcelona má možná trochu lepší polohu díky tomu, že leží u Středozemního moře, a tak ji mnozí turisté navštíví během svého pobytu u španělského pobřeží. Madrid zase těží z pozice hlavního města jihoevropské země.
Madrid mě dostal
Podobně jako další Češi i já jsem navštívila Barcelonu, když jsem s rodiči byla u moře na Costa Bravě. Na Madrid se tak dostalo až mnohem později, zavítala jsem sem na eurovíkend se svým přítelem a město si mě získalo. Asi více než Barcelona, i když to je možná dané tím, s kým a v jakém období jsem největší španělská města navštívila.
Široké bulváry a velkolepé stavby
Hlavní město Španělska neoplývá starými památkami, není protkáno křivými úzkými uličkami, ale spíše se budete procházet po širokých bulvárech a obdivovat velkolepé stavby jako je Královský palác či aréna na koridy Plaza de Toros de Las Ventas. Do paláce jsme se nedostali, měli státní návštěvu, takže pro turisty bylo zavřeno.
Největší aréna na býčí zápasy
Býčí zápasy jsou kontroverzní a ne každý o ně stojí. Do arény se dá podívat i mimo ně a to s průvodcem, čehož jsme s chutí využili. Když jsme vešli dovnitř, ohromila nás velikost budovy, zvenčí se nám nezdála tak velká. Madridská aréna byla otevřena v třicátých letech minulého století a je největší ve Španělsku s kapacitou 24 tisíc diváků. Občas se zde konají i jiné akce, například koncerty nebo i tenisové zápasy.
Muzeum Prado
Navštívit Madrid a nezavítat do slavné galerie Prado je jako vynechat v Praze Pražský hrad. Španělsko dalo světu takové umělce jako jsou Dalí, Picasso či Goya. Přestože nejsme žádní znalci a vlastně ani milovníci výtvarného umění, naše kroky mířili do Prada. Muzeum vlastní jednu z největších sbírek evropského umění a několikrát během své historie se muselo rozšiřovat. Výstavní prostory jsou moderní a pěkné, některé obrazy však velmi depresivní. Máme splněno, byli jsme zde.
Vstupy do památek a na atrakce
Po chvíli hledání na internetu se dá najít několik významných památek, které mají vstupy úplně zdarma. Ovšem jen v danou hodinu a samozřejmě bývá celkem narváno. Kvůli celosvětovému rozmachu cestovního ruchu bývá na některých místech plno celodenně a někam se bez včasné rezervace nedostanete vůbec.
Rezervace vstupu není vůbec složitá, vše probíhá online a dá se zaplatit rovnou kartou. Osobně využívám již ozkoušený web s průvodci a vstupenkami, kde se občas vyplatí si připlatit a koupit si skipline vstupenku, abyste nemuseli čekat ve frontě. Například do muzea Prado lze pořídit již za 15€ a nemusíte čekat hodinovou frontu.
Naše trpká a pak skvělá zkušenost s jídlem
Ohromný hlad po návštěvě Prada jsme se rozhodli zahnat v malebné malé restauraci. Jenže ouha, to jsme neměli dělat. První, co nás mělo varovat1, bylo, že restaurace byla úplně prázdná. Za druhé neochota pana číšníka. Tak netypická pro jiné Španěly, s kterými jsme se během víkendu setkali. Chtěli jsme si dát paellu, vyhlášené jídlo země, o kterém jsem příteli básnila, jak si pochutnáme. Nepochutnali jsme si ale vůbec. Snaha vysvětlit číšníkovi, že jedno jídlo má být s masem a druhé bez, se minulo účinkem. Navíc máme pocit, že jsme dostali ne zrovna čerstvou paellu, ale naopak rozmražený hnus.
Negativní zážitek jsme ale rychle zapomněli na procházce, šli jsme dále od Prada a narazili na pouliční prodejce knih. Co na tom, že knihy byly snad jen ve španělštině, z které umíme jen pár slov. Ta uvolněná a pozitivní nálada nás dostala. Prohlíželi jsme si se zájmem, co prodavači mají ve svých stánkách a někteří se s námi dávali do řeči a nechápali, jak někdo může turistům prodat takovou paellu. Na večeři jsme dostali tip na výbornou, zašitou restauraci, kterou vlastnil otec jednoho z prodavačů. Zkrátka kam chodí na jídlo místní, tam je jasné, že se dobře najíme. A tato rada platí celosvětově.