Palác Topkapi
Místo zábavy, ale též politické diplomacie a intrik. Jedinečný komplex v srdci bývalé osmanské říše podobající se ráji, se nalézá v Istanbulu ve čtvrti Sultan Ahmed. Serail Topkapi byl kdysi živým nervem osmanské říše. Oficiálně byl nazýván Palác s dělovou bránou (toto jméno pochází z 19. století). Stojí na místě řeckého města Byzance, které se později jmenovalo Konstantinopol (Cařihrad) a nakonec Istanbul a které přehlíží Zlatý roh, Bospor a Marmarské moře.
Změny v průběhu času
Označení „Palác“ je pro tuto stavbu sotva přiměřené. Topkapi je rozlehlé město, které se v průběhu staletí měnilo a přetvářelo, Sultánové stavěli znovu a znovu další komplex budov. Město bylo v letech 1574, 1665 a 1856 těžce poškozeno požáry. Dnes je Topkapi muzeum a vlastní tolik rozmanitého bohatství, že se návštěvníci musí několikrát vracet, chtějí-li obdivovat všechny poklady a cennosti.
Správní komplex osmanské říše
Turecký dobyvatel křesťanského Cařihradu, Mehmet II., tu postavil úřední budovu a v roce 1454 udělal z města s novým jménem Istanbul hlavní město osmanské říše. Topkapi byl tedy správní komplex, nikoli královská rezidence. Ačkoli Cinili-Kiosk Mehmeta II. – pavilón s elegantními mozaikami v blízkosti serailu – byl už jednoznačně postaven jako místo sloužící k odpočinku, sídlili v serailu původně vládní úředníci, kteří tvořili radu označovanou jako „diwan“. Na tomto místě byla také klenotnice, palácová škola (jakási elitní škola pro civilní úředníky), oficiální řemeslnické dílny, obchodní domy, stáje a pekárny.
Dům sultána a blízkých
Teprve kolem roku 1540 dala Roxelana, někdejší otrokyně a pozdější žena sultána Sulejmana Nádherného, podnět k tomu, aby se serail stal domovem sultána a jeho ženského doprovodu. Harém, střežený skupinou černých eunuchů, byl obydlím sultánových žen, metres a ženských příbuzných. Celkem jich bylo přes 4000; tyto ženy vedly uzavřený, přísně izolovaný život, jen některé z nich dosáhly velkého vlivu.
Prohlídky vnitřních prostor
Turistům jsou v současné době nabízeny prohlídky jen části z 300 místností. Bezpochyby ale poskytují představu o nádheře „Paláce v paláci“. Tajné dveře, chodby, kašny, které jsou zabudovány do stěn pokojů (aby přehlušily rozhovory a znemožnily je odposlouchávat), hedvábí, brokát, nádherné mozaiky, nábytek a malby z různých slohových epoch vytvořily luxusní atmosféru ovanutou tajemstvím, v níž se dařilo intrikám a pletichaření. Uvnitř tohoto luxusu ale číhal strach. Sultánův bohatý lázeňský komplex s oblékárnou a masérnou vypadá lákavě. Avšak lázeň je oklopena míří, která měla držet v šachu zákeřné vrahy.
Topkapi překypuje kašnami a tekoucí vodou, parky a pavilóny. Toto vše vytváří dojem pozemského ráje. O Ahmedovi III. bylo známo, že miloval tulipány. Nechal založit zvláštní tulipánovou zahradu, a dokonce i jmenoval jednoho ministra, který se měl o pěstování těchto květin postarat. To zní jako pohádka, a také klenoty a bohatství ušlechtilých kovů jako by pocházely z podobně ireálného světa. Diamanty, smaragdy, rubíny, které jsou jinde oslavovány jako zvláštnost, patří v Topkapi k všednímu životu.
Nádvoří v Topkapi
Serail Topkapi je uspořádán kolem většího počtu nádvoří. Na prvním nádvoří je nyní parkoviště, takže prohlídková trasa začíná až na druhém nádvoří. Na pravé straně dvora jsou rozsáhlé komplexy kuchyní. Jsou završeny mnoha kupolemi a komíny, kdysi tu pracovalo přes tisíc kuchařů. Dnes je v těchto místnostech mimořádná sbírka čínského porcelánu.
Ve staré klenotnici je vystavena sbírka zbraní. Z druhého nádvoří lze dojít k poradní místnosti neboli „diwanu“ a k harému. Na třetím nádvoří se v Pavilónu svatého pláště vystavují relikvie proroka Mohameda. Tam si lze také prohlédnout sultánovy audienční komnaty. V nových klenotnicích můžete vidět nádherné exponáty, mezi nimi dýku z Topkapi s rukojetí posázenou drahokamy.
Bagdádský kiosk byl postaven na památku dobytí města sultánem Muradem IV. v roce 1699. Je to neobyčejná budova, z níž je překrásný rozhled po Istanbulu. Lze si tu prohlédnout i tulipánovou zahradu Ahmeda III.
Hagia Eirene
Kostel Hagia Eirene stojí v rohu prvního palácového dvora. Už ve 4. století tu byl křesťanský kostel. Části současné stavby pocházejí až ze 6. století. Kostel je prostá cihlová stavba, má apsidu s kupolí a jsou v něm rané mozaiky. Kdysi sloužil jako arzenál. Hagie Eirene – znamená kostel Božského míru. Dnes je to muzeum a koncertní hala. Budova má opojně klidnou atmosféru.