DIOKLECIANUV PALÁC
Podoba paláce
Slovo palác lze vlastně sotva použít pro označení obrovské rezidence, kterou si nechal postavit císař Dioklecián jako útočiště ve stáří na pobřeží Jaderského moře ke konci 3. století po Kr. Stavba sestává ze zdí silných 2,5 metru a vysokých 15 – 20 metrů a zahrnuje areál o rozloze téměř 3,6 hektaru. Pravoúhlý půdorys s masivními branami, obrannými věžemi a křižovatkou dvou hlavních silnic, které jsou dodnes důležitými dopravními tepnami, se podobá římské pevnosti.
Ukázka nejrůznějších stylů
Po Diokleciánově smrti byl palácový komplex postupně osidlován a pozvolna se proměnil v město. Půvab tohoto města dnes spočívá především v tom, že jsou na úzkém prostoru nakupeny budovy z rozdílných epoch. Byly připojovány ke zdem a sloupům původního komplexu, takže vzniklo kuriózní nakupení rozličných stylových směrů. Anglická spisovatelka Rebecca Westová, která navštívila palác bezprostředně před vypuknutím druhé světové války, uvádí, že pětina obyvatel Splitu žila uvnitř jeho zdí – přes 9 000 lidí „v domech, které byly na sebe nalepeny tak těsně jako plásty včelího úlu, využívaly každého místa, které nechali Diokleciábnovi architekti volné.“
Císařské komnaty
Směrem k moři měl palác monumentální sloupovou chodbu. Za ní, neseny velkých klenutým sklepením, se nacházely císařské komnaty, velká hala a vestibul, který byl završen kopulí. Císařovo mausoleum, osmihranná budova obklopená korintskými sloupy, byla v 7. století představena na městskou katedrálu. Ve 13. století byly zabudovány dveře z ušlechtilých dřev a kněžiště. Jinak však zůstala stavba nezměněna. Přežily i portréty Diokleciána a jeho manželky Piscy na jednom z vlysů uvnitř budovy. I Jupiterův chrám s elegantním portálem, který se nachází proti mausoleu, je ještě dobře zachovaný a byl přestavěn na baptisterium. Podobný osud postihl i lázně, které nechal Dioklecián postavit v Římě – část se jich stala později základem kostela Santa Maria degli Angeli.
Rozdělení říše
Dioklecián vybudoval palác v blízkosti svého rodiště. Nádhera stavby kontrastuje s jeho původem. Předpokládá se, že byl synem otroka a povznesl se do své mocenské pozice prostřednictvím císařské gardy. Roku 284 po Kr. Se stal císařem a založil tetrarchii, systém, který rozčlenil říši na čtyři části se čtyřmi regenty, dvě na východě, dvě na západě. Poté už Řím nebyl jediným centrem říše a Dioklecián Řím také až do roku 303 po Kr. nenavštívil.
Palác, do něhož se po své abdikaci uchýlil, sloužil také k pěstování císařova obrazu jako bytosti podobající se bohu, která sídlí uprostřed nádhery za neproniknutelnými zdmi. Dioklecián vešel do dějin jako panovník, který zadržel úpadek už postonávající říše, a jako pronásledovatel křesťanů, jehož mausoleum se paradoxně stalo křesťanským kostelem.