Bad Hofgastein
Bad Hofgastein je středisko, které plynule navazuje na Bad Gastein. Přístup k němu je buď přímo z městečka Bad Hofgastein (nadmořská výška 857 metrů) nebo z údolí Angertal, do nějž lze odbočit ze silnice mezi Bad Hofgastein a Bad Gastein.
My jsme resort Bad Hofgastein prozkoumali hned první den, a to cestou z údolí Angertal. Z něj jsme se dostali kabinkovou lanovkou Kaserebenbahn, od níž jsme sjeli sjezdovkou H7 k šestisedačce Weitmoser. Mířili jsme rotiž do nejvyššího bodu střediska, a proto jsme pokračovali dvousedačkou Hohe-Scharte Bahn až do sedla těsně pod vrcholem Hohe Scharte.
Bad Hofgastein a nejdelší sjezd
Naším cílem totiž bylo sjet nejdelší trasu, kterou středisko nabízí, a to H1, potažmo H2. Promo materiály střediska tuto sjezdovku označují za nejdelší ve východní části Alp (längste Abfahrt der Ostalpen) s tím, že H1 má měřit 10,4 km a H2 dalších 4,2 km. Navazující H2a, kterou se dá dostat až úplně do údolí do městečka Bad Hofgastein, měří podle skimapy distribuované ve středisku dalších 2,4 km.
Sjezd je perfektní, jedná se o krásně upravenou, povětšinou slušně širokou pistu střední obtížnosti, na které se vyřádí většina náročnějších lyžařů i snowboardistů. Pro nás se tento svah stal úplně nejoblíbenějším v celém údolí, jezdili jsme jej nakonec v různých kombinacích. Pro úplnost však dodám, že uváděná délka není podle našeho měření aplikací Endomondo pravdivá, my jsme naměřili shora až úplně do údolí „pouze“ 6,12 km.
Na tomto svahu jsme se zdrželi až do večera. Nejezdili jsme však většinou až nahoru do sedla, protože se nám nechtělo opakovaně využívat absolvovat cestu dvěma sedačkami, z nichž zejména ta výše položená, dvojsedačka Hohe-Scharte Bahn je poměrně pomalá a navzdory slušnému počasí nám na ní byla zima. Jako dostačující nám proto přišlo vyjet z Bad Hofgstein nejprve vláčkem Schlossalmbahn I (jede celou dobu po povrchu, nejedná se tedy o vlak v tunelu – aby někdo neměl strach) a následně navazující obří gondolou Schlossalmbahn I. A pak hezky dolů po H2 a H2a. Jedno kolečko vzalo přibližně tři čtvrtě hodiny – 30 minut lanovkami nahoru a 15 minut dolů. Fronty byly na půlku února naprosto bez problémů.
Oběd jsme si dali v restauraci Kleine Scharte při horní stanici gondoly Schlossalmbahn II. Restaurací je v celém středisku dostatek, tato nás však zaujala svou nabídkou Happy hours, kdy od 14:30 nabízela všechna díla za polovinu. Velmi obsažný oběd pro dva i s pitím, na nějž se slevy nevztahovaly, tak vyšel na nějakých 15-20 eur.
