Drahokam mezi egyptskými památky: Chrámy Abú Simbel

Je to již přes dvě stě let, kdy švýcarský cestovatel Johann Ludwig Burckhardt v poušti na jihu Egypta objevil monumentální chrámy Abú Simbel. V té době nikdo nevěřil, že ještě existují a nikdo si nedokázal představit, jak jsou kolosální. K jejich jedinečnosti přispěl i okamžik, kdy se egyptský prezident Násir rozhodl v místě, kde chrámy stály, vybudovat Asuánskou přehradu a místo zaplavit. Naštěstí se chrámy podařilo zachránit.

Vstupní brána do Egypta

Chrámy nechal vybudovat ve 13. stoletím před naším letopočtem jeden z nejznámějších egyptských vladařů Ramses II. Údajně tak chtěl oslavit své vítězství nad Chetity, které ale mnozí historici zpochybňují a říkají, že se jednalo maximálně o remízu. Nicméně chrámy jsou monumentální, vchod před velkým chrámem střeží čtyři sochy Ramsese II. v nadživotní velikosti. Člověk pod nimi si připadá nicotný, protože sochám nesahá ani po kotníky, jejich výška dosahuje dvaceti metrů.

Velký chrám se nazývá Ramsesův, je zasvěcen bohům Amon-Ra, Hamakhis, Ptaha a vlastně i samotnému faraonovi. Menší pak faraon nechal postavit pro svou milovanou manželku Nefertari a říká se mu malý chrám, je zasvěcen bohyni Hathor. Jeho čelní stranu zdobí šest soch v nadživotní velikosti. Zajímavostí velkého chrámu je důmyslnost stavbařů, kterým se podařilo, že dvakrát do roka paprsky slunce, v době rovnodennosti, ozáří uvnitř sochy bohů.

Chrámy stavělo nespočet otroků přibližně dvacet let, za vlády Ramsese II. vznikly i další chrámy. Jejich hlavní cíl byl ukázat příchozím z jihu, do jak velkého království vstupují a jaký význam má egyptské náboženství.

Perla schovaná v písku

Nánosy písku chrámy schovaly na dlouhá století, než je v roce 1813 objevil švýcarský cestovatel Burckhardt. Co se mu muselo honit hlavou, když spatřil monumentální hlavy Ramsese II.? O několik let později italský badatel Giovanni Belzoni vstoupil dovnitř chrámů.

Velké stěhování

Na konci 50. let minulého století začala světová kampaň na záchranu chrámů Abú Simbel. Stály totiž v místě, kde Egypt plánoval vybudovat Asuánskou přehradu. Díky UNESCO a sponzorům z celého světa se podařilo chrámy přesunout. Památka byla rozřezána do kvádrů, které vážily až třicet tun a byly očíslovány. Z bloků pak byly chrámy zase postaveny o 200 metrů dále a 65 metrů výše. Dodnes se o tomto činu hovoří jako o jednom z nejodvážnějších v historii archeologie.