Oslo: Část třetí aneb nečekaná návštěva parlamentu

Ulice plné života

Z vlakového nádraží vycházíme směr centrum, respektive jdeme tam, kam míří nejvíce lidí. Přestože ulice jsou čisté, udivuje nás, kolik lidí zde žebrá. Například dvě mladé dívky sedí na zemi s cedulí: „Prosíme, přispějte nám, abychom mohly procestovat vaši krásnou zemi“. Za chvíli přicházíme na prostranství, kde ženy oděny do červených šatů zpívají. Stojí před pěknou budovou, přemýšlíme, zda je to divadlo či co.

Norský parlament

Přistoupíme k ceduli, kde se dočteme, že se jedná o norský parlament, a navíc zjišťujeme skvělou zprávu. Za půl hodiny probíhá jeho komentovaná prohlídka v angličtině, která je jen pro třicet lidí a je zadarmo. Obejdeme budovu a stoupáme si do fronty, jsme devatenáctá a dvacátá. Pořadí je skutečně rozhodující, za chvíli přichází nekompromisní strážný z budovy parlamentu a počítá nás. Dovnitř smí jen třicet návštěvníků, ani o jednoho navíc přes velké prosby nepouští.

Budova parlamentu

Po bezpečnostní prohlídce se dostáváme do budovy parlamentu, provází nás mladý Nor, který mluví srozumitelnou angličtinou a je vidět, že je zapálen do svého výkladu. Dozvídáme se něco o historii nejen budovy, ale i samotného Norska. Například, že ústavu dávali dohromady nejen „šlechtici“, ale i rybáři. Jeden z nich dokonce tehdy neuměl psát. Z historie také vychází skutečnost, že zasedání parlamentu se smí účastnit každý Nor až na jednoho, král má přístup do parlamentu odepřen. Průvodce nás seznamuje i s volebním systémem či s tím, že počet poslanců odpovídá počtu obyvatelstva, takže se neustále navyšuje. Budova parlamentu proto musela být rozšířena. Poslanci nesedí vedle sebe podle stranické příslušnosti, ale podle části země, kde byli zvoleni. Prohlídka nám rychle utíká a my pomalu odcházíme s krásným zážitkem.