Kanárské ostrovy – Dovolená v jakoukoliv roční dobu

Zhruba tisíc kilometrů na Jih od Pyrenejského poloostrova leží sedm ostrovů Kanárského souostroví, které se během několika posledních desetiletí staly v podstatě synonymem pro místo, kam si kdykoliv můžete zajet odpočinout od zimy, podzimních plískanic nebo městských koupališť narvaných k prasknutí. I když na Kanárských ostrovech svůj pobyt většina návštěvníků stráví pod slunečníkem výhledy na moře, vidět za touto oblastí pouze ráj dobře živených plážových povalečů by nebylo úplně spravedlivé. Unikátní poloha, spolu se sopečným původem celého souostroví, totiž dala vzniknout krajině, v níž pobřežní pásma plná zlatého písku ani v nejmenším nepředstavují to jediné, co vás během návštěvy některého z ostrovů spolehlivě uhrane.

Ostrovy štěstěny

Už od dob starověkého Řecka se těchto sedm ostrovů, rozkládajících se něco málo přes sto kilometrů od břehů Severní Afriky, těšilo dobrému jménu, kterému vděčily především za své příjemné klima. V řecké mytologii tak byl jeden z Kanárských ostrovů místem, kde se měla rozkládat bájná Zahrada Hesperidek, která získala své jméno podle nymf, jež zde střežily strom, na němž podle pověsti rostla zlatá jablka. Po dlouhá staletí bylo souostroví známé jako „Ostrovy štěstěny“. Coby turistická destinace jsou Kanárské ostrovy vyhledávané již od dob slavných vědeckých expedicí 18. a 19. století, kdy sem podnikaly výpravy nejznámější evropští přírodovědci, aby se vraceli okouzlení zdejší rozmanitou flórou, danou vulkanickým charakterem celé oblasti. Na konci 19. století potom souostroví definitivně získalo pověst ideálního cíle cest za odpočinkem, který se zde tehdy běžně doporučoval také lidem s nejrůznějšími zdravotními problémy, zdejšímu klimatu se totiž připisovaly také léčebné účinky.

Jednou za život je málo

V současnosti jsou Kanárské ostrovy tradičním centrem evropského turismu, které rok co rok navštíví více než osm milionů lidí. Zlé jazyky přitom tvrdí, že unikátní charakter krajiny a poklidná atmosféra, samozřejmě mimo ta největší turistická střediska, přetrvaly dodnes také proto, že dosud nefunguje letecké spojení mezi Kanárskými ostrovy a Severní Amerikou v podobě, která by umožňovala jejich zahlcení zástupy zmlsaných amerických turistů. Ti proto obvykle raději při plánování svých dovolených volí Karibik, díky čemuž zde neuslyšíte americkou angličtinu tak často, jak by si krása ostrova „zasloužila“. Důkazem atraktivity souostroví může být mimo jiné také fakt, že polovina z jeho návštěvníků se na Kanárské ostrovy alespoň jednou vrátí.

Pobřeží Kanárských ostrovů

Samozřejmě jednak proto, že na přímořskou dovolenou se sem bez obav ze špatného počasí můžete vydat po většinu roku, ale svůj podíl na tom má bezesporu i samotná podoba pobřeží. Jeho celková délka se pohybuje zhruba kolem 1500 km, takže není problém zde najít živé pláže, kde rozhodně nebudete trpět pocitem osamělosti, stejně jako ty mezi turisty méně známé, kde po většinu dne nepotkáte živáčka. Vedle možností ničím nerušeného odpočinku je pobřeží Kanárských ostrovů také pověstné svými ideálními podmínkami pro vodní sporty, především surfování ve všech jeho představitelných podobách.

Určitě nezapomeňte na národní parky!

Místní subtropické klima se neodráží pouze v podobě pobřežních oblastí, ale především umožnilo, aby se ve vnitrozemí vyvinuly unikátní přírodní biotopy, které, především v podobě hustých pralesů představují další z možností, jak se lze s Kanárskými ostrovy zevrubněji seznámit. Správy jednotlivých ostrovů totiž postupně iniciovaly jak vznik mnoha chráněných oblastí, které byly vyhlášeny národními parky, tak i husté sítě značených turistických stezek, na nichž lze každý ostrov poznat ještě z trochu jiné perspektivy.

Národní park Teide

 Ideálním místem odkud začít je v každém případě národní park Teide, který najdete na ostrově Tenerife. Parque Nacional de las Canadas del Teide, jak zní celý jeho oficiální název, byl vyhlášen chráněnou oblastí v roce 1954. Jeho pravděpodobně nejatraktivnější součástí je kolosální sopečný kráter, který se vám nejspíše nepodaří obejít ani během celodenního výletu – má totiž zhruba 48 kilometrů. Vystupuje z něj Mount Teide, která se svojí úctyhodnou výškou 3718 metrů, možná poněkud překvapivě, představuje nejvyšší vrchol Španělska.

Zatímco zdolání obvodu kráteru představuje skutečně tvrdý oříšek, vystoupat na samotný vrcholek je o poznání jednodušší. Pravověrný alpinista se bezpochyby vydá značenou stezkou pro pěší, unavenější návštěvníci mohou využít služeb lanovky, která vede na vrchol, ze kterého se před vámi rozprostře fascinující výhled na okolní tři ostrovy El Hierro, Gran Canaria a La Palma. Snad ani nemusíme dodávat, že tato vyhaslá sopka je v současnosti nejnavštěvovanějším výletním místem z celých Kanárských ostrovů, a nejspíš jí ještě nějakou dobu zůstane. Sám národní park Teide se rozprostírá v nadmořské výšce kolem 2000 metrů, a proto je v zimních měsících poměrně snadné narazit na dny, kdy zde napadne tolik sněhu, že se všechny cesty přístupové musí zavřít. V letních měsících je návštěvník oproti tomu v pokušení uvěřit, že vyprahlá krajina, v níž se vyjeveně rozkoukává, neleží na Kanárských ostrovech, ale spíš snad někde na divokém Západě.

Národní park u Santa Brigida

Fascinující podívanou podobného střihu zprostředkovává také například návštěva národního parku nedaleko městečka Santa Brigida na ostrově Gran Canaria. Zhruba deset kilometrů od centra města si tak můžete prohlédnout kráter vyhaslé sopky, který ve srovnání s Teide skýtá neméně důstojný rozhled. Asi jeden kilometr v průměru, průměrná hloubka 200 metrů, obvod kolem deseti kilometrů. Co zde k majestátnímu srdci vulkánu přibývá, je zajímavé historické pozadí celého místa. Nejde jenom o bohatou minulost vinařského kraje, který si prožil svůj vrchol na sklonku 19. století. Kráter je unikátní především v tom, že jeskyně, které leží v jeho severní vnitřní(!) straně v minulosti sloužily jako obydlí místních obyvatel, případně jako skladiště pro úrodu, na kterou byly odkázáni. Zajímá-li vás toto období více, zavítejte na místní radnici, kde budete mít příležitost se dostat k dalším informacím.

Santa Brigida v podstatě představuje místo, po jehož návštěvě si uvědomíte, co že to vlastně je pro Kanárské ostrovy typické. Svéráz tohoto souostroví je určován především tím, že na relativně velice malém území se můžete setkat s oblastmi, které by v kontinentálních oblastech byly na jednom místě obtížně představitelné: vulkány, turistická centra s jejich plážemi, husté pralesy, vyprahlá území dávající vzpomenout na obrazy měsíční krajiny. To vše se dá při dobrém časovém rozvrhu postupně navštívit za tak krátkou dobu a s tak bohatými vzpomínkami, že vám po návratu domů nejspíš bude naprosto jasné, proč se sem každý druhý vrátí.

Kanárské ostrovy totiž nejsou pouze dlouhé písečné pláže, kde po většinu roku svítí slunce, ani žádný tropický ráj na zemi. To, co každého nakonec opravdu uchvátí, je ve skutečnosti bezbřehá rozmanitost každého ostrova.